Bojím se chyb, bojím se bolesti, bojím se slabosti…

 … přitom to vše mne dělá člověkem a ženou.

Kdo mne zná, tak ví, že mám obrovské množství aktivit. Začalo to pozvolna na gymnáziu, ale na vysoké škole se to vystupňovalo. Našla jsem si parádní přivýdělek spojený s praxí, abych měla co nejvíce zkušeností při práci s lidským tělem. Předcvičovala jsem lekce Body&Mind ve fitness a volnočasových centrech, abych získala ještě víc praxe.

No a aby té praxe mimo školu nebylo málo, tak jsem poslední roky studia nastoupila na malý úvazek do Ústavu sociální péče pro tělesně postiženou mládež, kde jsem se starala o děti až dospělé s různými formami handicapu.

K tomu jsem měla volnočasové aktivity. Ano, to jsou aktivity pro volný čas, který vůbec nechápu, kde se bral. V tomto volném čase jsem měla několik tréninků volejbalu, tanečních tréninků v taneční škole, zkoušky s kapelou, občas nějaká tvořivá činnost.

Při velmi intenzivním studiu pouze jedné vysoké školy, které vyžadovalo 100% docházku, absolutně nechápu, jak jsem toto mohla zvládat. Kdo četl na mém blogu můj příběh, tak ví, že přišlo jedno velké ALE. A já si kladu otázku: „Proč jsem si ten harmonogram takto vyplnila až přeplnila?“ Odpověd možná vyplyne na konci tohoto příběhu.

Příběhu o CHYBÁCH, BOLESTI a SLABOSTI…

K syndromu Superžena S.R.O.Sexy, Rychlá, Ohromující přibyl syndrom Supermatka S.R.O. – Sebevědomá, Radostná, Ochranářská. Ano, toto se od nás očekává.

Nebo to od sebe očekáváme my, ženy?

Proč to vše píši? Po porodu mne opakovaně doslova paralyzuje bolest zad.

Je to úporné a pro matku dost nepříjemné. Není horší pocit, než to, že se nedokážete o své dítě postarat!

Nebo aspoň já to tak cítila.

Přestože jsem fyzioterapeutka a snažila jsem se cvičit a pracovat se svým tělem, bolesti polevily jen na pár dní a hned byly zpět. Také jsem věděla, že po porodu lítají hormony nahoru a dolů a že i jejich množství má vliv na vazivo. Takže tělo bude rozsypané, dokud se tělo nesrovná. A hormony se srovnají, až přestanu kojit.

Odbočka 1: V tomto ohledu musím říci, že smekám před všemi, kteří se mnou mají svatou trpělivost. Jak jsem v těhotenství hormonálně až tak nelítala, tak od porodu je to zážitek. Ty emoce. Člověk je tak zranitelný. A děkuji za rodinu, o kterou se mohu opřít. Myslím, že se tím všichni učíme.

Každopádně jsem si řekla, že je na čase se ZASTAVIT a zamyslet, co mi ta záda říkají. A ano. Odpověď. SNAHA NEZKLAMAT. Koho? Sebe? Své dítě? Manžela? Rodinu? Být zkrátka Supermatka za každou cenu. Byla jsem Superžena, takže je jasné, že musím přihodit i tuto nálepku.

A to jsem si myslela, že mne se to netýká, že mám svou hlavu a tomuto nepropadnu.

Chtěla jsem vše zvládnout sama. Vždyť to tak dělaly všechny naše mamky. Tak já přece musím taky. Neobtěžovat ostatní tím, že potřebuji pomoci. Vše vymýšlet tak, abych byla soběstačná a hlavně nebyla na nikom závislá. Ale kde je ta hranice? Je naším cílem se úplně odizolovat?

Odbočka 2: Nedávno jsem viděla krásný film Červený stan. Jak se dříve více sdílelo. Že zkrátka ženy na péči o rodinu nebyly samotné a stejně tak muži fungovali ve skupině, aby zajistili obživu. Všichni měli s kým sdílet.

Samozřejmě. Byly starosti, byly ale i radosti a vzájemné obohacení o zkušenosti získávané chybami. Dnes se doba posunula a jsme malinké rodinky a nesdílíme. Nemluvíme. A už vůbec ne o zkušenostech, které jsme získali na základě chyb. Máme tak dojem, že chyby se nedělají.

Byla jsem tak vyčerpaná, že jsem došla do fáze, kdy jsem si řekla: „Jak dlouho takto budu fungovat? Chci takto fungovat? Je na čase si to přiznat. Potřebuji pomoc.“ Nejen od manžela. Ten dělá, co může, aby nás zajistil, a ještě mi pomáhá s domácností. Zhostil se všech těch úloh po narození našeho syna tak skvěle.

Je čas přizvat ty zkušené a moudré, kteří tu stále se mnou jsou, ale musím jim to dovolit. Musím to sobě dovolit.

SLABOST je lidská. A já mám to štěstí, že se mám o koho opřít, jen si to musím dovolit.

A tak se ze mne stala ŽENA. Silná i slabá zároveň.

Byla to obrovská úleva.

Tento článek je více o PROŽITKU než pohybu. Doufám, že pomůže pochopit, že chyby jsou důležité pro naši zkušenost, bolest pro poznání a slabost pro možnost být silný(á). A kdo by raději ten pohyb, tak mohu doporučit eBook Rozumné a vnímavé tělo zde>>.

„Hraji si s lidským tělem a říkám tomu práce. K tomu jsem ukrutný puntičkář a tak pracuji s detaily. Ano, ano, to jsou ty titěrnosti v našem těle, duši, životě. Vás, kteří o nich nemáte ani ponětí, vedu k jejich poznání. Naopak vás, kteří je pitváte, se snažím upozornit na krásu života.“

Jsem autorkou 1. dílu trilogie Rozumné a vnímavé tělo. Jeho cílem je naučit Vás vnímat signály těla dříve, než propuknou v náhlý úraz či úpornou bolest. Mou snahou je spoléhat na úsudek, který se skládá jak z rozumu, tak z emocí. Ti jsou rovnocennými spolupracujícími partnery.
A pokud chcete s odhalováním zákoutí těla začít pozvolna, doporučuji k přečtení příručku zdarma 7 oblastí na těle, které Vám vykouzlí klid v duši. Zde se snažím shrnout základní oblasti na těle, kterým je dobré věnovat pozornost.

Všechny tyto knihy jsou výsledkem práce na projektu Prožij pohyb. Ten se zrodil před pár lety, aby pomáhal všem trenérům a lektorům pohybových aktivit naslouchat individualitám v lidském těle. Nyní je čas zpřístupnit tyto informace vám všem.
Můj příběh si můžete přečíst ZDE>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *