Boty neboTy. Barefoot jako cesta.

Pojmy jako barefoot, bosá chůze, minimalistická obuv jsou dnes propírané a velice moderní. Řekla bych, že díky oficiální zprávě z ortopedické konference, že barefoot jsou škodlivé, se zvedla další vlna dotazů. Jak to s tou obuví teda je?

Co mě na celé situaci mrzí je, že opět se tvoří tábory pro a proti a já zkrátka nepatřím nikam. Někdo by mohl říci, že nemám vlastní názor. Mám. Ale zkrátka ten svět asi nevidím černobíle.

A jak jsem psala na blogu v mém příběhu: „Jsem přesvědčena, že ku prospěchu fungují všechny metody. Záleží ovšem na tom, s jakým záměrem jsou použity a vysvětleny.“

Ať už čtu zprávy, které kritizují všechnu obuv, která není barefoot či tomu podobná. Nebo čtu zprávy o výsledcích studií, kde je jasně prokázáno, že barefoot škodí. Chybí mi zde ten komplexní pohled na věc, který se Vám pokusím předat. Třeba tím rozlousknu Vaši individuální situaci. Nejprve Vás seznámím s mou osobní zkušeností s barefoot obuví. Nerada totiž mluvím a hodnotím něco, co jsem nezažila na vlastní kůži.

Tím, že věci vyzkouším, získávám cenné informace prostřednictvím PROŽITKU a ty kombinuji s tím, co jsem se za léta studií a praxe DOZVĚDELA a NAUČILA.

Neznamená to ovšem, že to musíte všichni cítit stejně.

Jak začala má cesta k barefoot?

Tuším, že jako první jsem na sobě testovala pětiprsté boty. To je tak 5 – 6 let zpátky. Nosila jsem je hlavně v ambulanci při práci s pacienty, při výuce na cvičeních a doma. Do terénu jsem to tehdy necítila. V těchto botech mi ovšem nedělalo dobře, že mám obemknuté prsty. Hlavně mi to vadilo na malíčcích. Postupně jsem je tedy přestala nosit. Poté se trh začal plnit barefoot obuví a já zakoupila nejprve balerínky na běžné nošení.

Nejprve by se totiž s takovou obuví mělo začít jen chodit. Poté, až si noha zvykne, je dobré zkoušet dynamičtější činnosti jako běh.

Balerínky mám dodnes a prochodily se mnou i mé těhotenství. Ptáte se, zda-li mne někdy něco bolelo? Ano, to víte, že ano. Má rázná chůze po patách, dlouhý krok a neustálý spěch to není nic pro barefoot. Přesto vše mne ale jen někdy bolely paty. A protože jsem vnímavý fyzioterapeut, tak jsem se ihned zamyslela nad příčinou. Hned mi došlo, že když dupu jako slon (o tom ví více sousedé v bytě pod námi), tak zkrátka ty otřesy jsou příliš. Že díky spěchu taky pořád chvátám a dělám předlouhé kroky a tím zkrátka dochází k náporu na patní kost a trpí Achillova šlacha a okolní tkáně.

V té době jsem zhlédla rozhovor s mladým fyzioterapeutem tuším v libereckém obchůdku s barefoot obuví (bohužel už si nepamatuji jeho jméno) a on řekl zajímavou myšlenku:

Barefoot Vás má zastavit. Má Vás donutit přemýšlet o tom, co se děje. Jen to, že nosíte barefoot obuv, neznamená, že se vše samo spraví.“

Naprosto jsem souhlasila a jen si utvrdila, že jsem situaci s bolestmi pat vyhodnotila správně. Že pokud budu dupat jako slon, psát SMSky a dělat tisíc věcí při chůzi, tak mé tělo nemá šanci přizpůsobit se na tu velkou změnu, kterou tato obuv umožňuje.

A věřte či ne. Díky tomu jsem přestala spěchat. Zpomalila jsem chůzi a začala zase vnímat své okolí. Když jsem dala tělu šanci vnímat jen jednu věc, tak si s ní umělo poradit. Včas. Nečekala jsem, až nepříjemné pocity přejdou v bolest a ta bolest v úporný zážitek.

Půl roku na to jsem začala v barefootech běhat. No to bylo panečku poznání. Obrovské svalové bolesti v lýtku mne dostatečně informovaly o tom, že něco není dobře. Přestože jsem se snažila pracovat na technice běhu, tak jsem v těchto botech daleko neuběhla. A po delší době jsem se vrátila ke svým starým běžeckým keckám (staré volejbalové halovky s pěkně vyztuženou podrážkou). Barefoot tenisky jsem si nechala na procházky.

Po kurzu Anatomy trains po velice obohacující debatě s lektorem právě o jeho cestě k barefoot obuvi jsem byla tak motivovaná, že to zkusím znovu. Pochopila jsem totiž, že není ostuda na začátku běžet pár metrů a pár metrů jít (indiánský běh). Dávat tak už v průběhu běhu svalům šanci. Mé nohy zažily z volejbalu mnoho vymknutí a nakonec i přetržení vazů. Proto mají má chodidla spoustu strukturálních změn, které znemožňují pružnou práci nohy, a já musela být zkrátka velmi trpělivá, aby si na obnovu pohybu zvykly.

Co se tedy změnilo?

Má noha má po spoustě úrazů už změny nevratné, ale postupem času jsem se naučila jim vrátit co nejvíce pružnosti. Zajímavé je, že taneční tréninky jsem absolvovala jedině naboso (nebo s ustřiženou ponožkou). Představa, že mám točit piruety v botech, mi nešla do těla. Necítila jsem dobře povrch. Jedná se tedy o jazzový a klasický tanec.

Zároveň jsem zvolnila tempo a pochopila, že bolest je vlastně fajn. V dnešní době se jí ukrutně bráníme. Přitom pokud ji zachytíme včas, tak má pro nás obrovské informace o našem životě. My jí ale většinou věnujeme pozornost příliš pozdě a to už nám dává zabrat.

Dnes již jiné boty nenosím. A když výjimečně ano, tak nohy odměňuji sprchováním či jinou pozorností. Postupně vyrábím sandále, boty pro syna, manžela. Cena tohoto typu obuvi mne trochu svazuje. Obzvlášť u dětí.

Poučení z příběhu?

Je potřeba zvážit svůj individuální stav pohybového aparátu a ochotu měnit ve svém životě vlastně určitou životní filosofii.

Názory na podkladě striktní ne barefoot obuvi vycházejí ze studií na lidech, jejichž pojítkem mnohdy bylo unesení se sliby reklam. Tak jako před lety při trháku tejpování převálcovaly reklamní taháky to důležité. Reklamy zabrnkaly na citlivou notu, že barefoot obuv je pro naše nohy to nejzdravější. Proto si je chceme téměř všichni pořídit a vlastně pořádně nevíme proč. Málo prodejců Vás seznámí s úskalími a zajistí Vám vstupní vyšetření pohybového aparátu včetně rozhovoru, abyste z této obuvi vytěžili maximum.

To ovšem neznamená, že barefoot obuv je primárně škodlivá.

Názory na podkladě striktní ano barefoot obuvi jsou pro lidi, jejichž nohy jsou stále relativně pružné, bez úrazů, zvyklé na pohyb a adekvátně zatěžované (v kontextu s tělesnou hmotností například). To jsou primárně děti a pak možná i hrstka dospělých. Zbytek dospělé populace už urazil určitou cestu a chodidla píší příběh. Je tedy jen na nich, jakou další cestu si vyberou. Je potřeba věnovat pozornost vstupnímu stavu pohybového aparátu.

Pokud tedy jako já máte i po drobných úrazech nohy, tak si tělo musí zvyknout a dostat šanci se se změnami vyrovnat.

A to je velmi individuální věc a ne každý je ochotný touto změnou projít. Takže buďme v názorech tolerantní a respektujme volbu každého z nás.

P.S. Barefoot a děti by vydalo na další článek. Zkusím ho smysluplně zpracovat v přístím článku a opět vložím na facebook zde>>. Možná postačí úvaha a důvěra v to, že se naše děti nerodí primárně nemocné a celé špatné. Mám z toho totiž takový pocit, když teď to naše malé dítko mám.

PP.S. Výhradu k chůzi na boso mám jen z pohledu tradiční čínské medicíny a hlavně u žen. Sama jsem si to na sobě vyzkoušela. V zimě chůze po chladně zemi odebírá už tak velice chatrnou energii ledvinné a slezinné dráze, což může vést k prochladnutí a bolestem zad v oblasti bederní páteře. Jsou lidé, kterým to nevadí, neboť i energeticky jsme každý jiný. Ale řekla bych, že hlavně dospělé ženy kojící či toužící po miminku by si svou ledvinnou energii měly chránit, protože ta je pro život miminka velmi důležitá.

„Hraji si s lidským tělem a říkám tomu práce. K tomu jsem ukrutný puntičkář a tak pracuji s detaily. Ano, ano, to jsou ty titěrnosti v našem těle, duši, životě. Vás, kteří o nich nemáte ani ponětí, vedu k jejich poznání. Naopak vás, kteří je pitváte, se snažím upozornit na krásu života.“

Jsem autorkou 1. dílu trilogie Rozumné a vnímavé tělo. Jeho cílem je naučit Vás vnímat signály těla dříve, než propuknou v náhlý úraz či úpornou bolest. Mou snahou je spoléhat na úsudek, který se skládá jak z rozumu, tak z emocí. Ti jsou rovnocennými spolupracujícími partnery.
A pokud chcete s odhalováním zákoutí těla začít pozvolna, doporučuji k přečtení příručku zdarma 7 oblastí na těle, které Vám vykouzlí klid v duši. Zde se snažím shrnout základní oblasti na těle, kterým je dobré věnovat pozornost.

Všechny tyto knihy jsou výsledkem práce na projektu Prožij pohyb. Ten se zrodil před pár lety, aby pomáhal všem trenérům a lektorům pohybových aktivit naslouchat individualitám v lidském těle. Nyní je čas zpřístupnit tyto informace vám všem.
Můj příběh si můžete přečíst ZDE>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *