Jak správně cvičit? Má vůbec obyčejný smrtelník šanci?

Dnešní internet je zaplaven množstvím informací o tom, jak co dělat správně a co je špatně. V mé praxi se to odráží ve dvou oblastech. První oblast je výuka, kde se studenty vedeme nekonečné polemiky nad „správným“ provedením cviků. Druhou oblastí je má praxe a individuální práce s klienty.

„Jak se správně dělá podřep (squat).“ „Já jsem četla, že je hloupost si podkládat paty?!“ „Já jsem zase četla, že je hloupost, že kolena nesmějí být před špičkami?!“ „No a prý je nesmysl mít u toho napřímenou páteř, že to prohnutí v bedrech je pro člověka normální.“

Tyto a mnohé další otázky se týkají pouze jedné pozice. Podřepu. A to zde ještě není množství otázek na podřep s činkou na ramenech… A co já na to?

Neexistuje jen jedno jediné „správné“ provedení cviku!!!

Všechno má smysl a logiku. Je důležité se ptát PROČ? Co si od cvičení klient slibuje? Jak se teď cítí a co o něm vypovídá jeho tělesná schránka? Jak vypadá jeho pracovní den či týden? Díky těmto otázkám pak ladíme pohybový program přímo pro tuto JEDINEČNOU OSOBNOST.

Existují totiž zákonitosti, které bychom měli respektovat. A ty se vykrystalizují až na základě toho, že víme, s kým pracujeme. Více je popisuji v eBooku Prožij pohyb. A jaké že to jsou zákonitosti?

Biomechanická pravidla

To jsou ta, která zohledňují, jaké máme tělesné proporce. Jak dlouhá je stehenní kost? A jak kost lýtková? Když se při podřepu tyto kosti pohybují spojené kolenním kloubem, tak zjistíme, že díky různé délce stehenní kosti zkrátka to koleno v některých případech před špičku půjde. U někoho ale ne, neboť je stehenní kost kratší. „A co když si podložím při podřepu ty paty?“ Ano, můžete tím způsobit přenos váhy do špičky a tím změnit průmět těžiště, ale…

Neurofyziologická pravidla

Z pohledu neurofyziologie (řízení pohybu či například napětí svalů) právě tímto podložením docílíte uvolnění přemíry napětí v celé zadní straně dolní končetiny včetně Achillovy šlachy. Klient tak bude moci v podřepu docílit plného kontaktu chodidla i ve větším rozsahu pohybu, takže … je tedy podložení taková hloupost i v tomto případě?

Vývojová pravidla

No a když do toho zamotáme principy vývoje pohybového aparátu, které jsou typické pro miminka do asi roku a půl věku, tak už máme hlavu nafouklou jako balón.

Dle těchto pravidel se mohu řídit při nastavení kyčlí v podřepu. „Kam směřují špičky?“ „Proč někomu směřují ven a někdo je má téměř rovně?“ Právě proto, že v průběhu našeho vývoje ve věku kojence se formoval kyčelní kloub například při lezení po čtyřech.

Někdo lezl s nárty na podložce, někdo měl vytočené „fajfky“ ven, někdo nelezl vůbec. A tak někdo prostě neudělá podřep se špičkami směrem dopředu, protože v kyčlích cítí obrovské napětí a má pocit, že mu tam snad přeskočí.

Co z toho?

V té změti informací, která nás přímo zahlcuje, jsme zapomněli, že nejen naše tělo nám neustále dává informace prostřednictvím pocitů.

My je ale mnohdy raději utlučeme myšlenkami a informacemi z různých videí, přednášek či přímo cvičebních lekcí.

A co tedy dělat, abychom pro sebe dělali to nejlepší? Ve stručnosti. Pokud patříte mezi ty, kteří své tělo nevnímají, máte jinou představu o pokynech, nejste schopni dělat jemný plynulý pohyb, zkuste do svého života zařadit něco méně dynamického zaměřeného na pozornost dovnitř sebe.

Patříte-li spíše k těm, kteří se pozorují a vnímají až přespříliš, bude pro vás užitečné zařadit něco, kde se nebudete tolik řešit. Třeba cvičení, které je energeticky tak náročné, že vás donutí přemýšlet jen nad tím, jestli tu lekci přežijete.

A to „správné“ znamená tedy takové, které souzní s Vaším tělem.

Například při podřepu necítíte divný tlak v koleni či kyčli. Při kliku vám nekřupe v rameni nebo vám netuhne šíje. A když běžíte, tak máte pocit, že letíte. Samozřejmě k tomu vede určitá cesta a já Vás po ní ráda provedu. Nenechte si ale nutit něco, v čem se necítíte dobře.

Nikdo necítí své tělo lépe než vy sami.

„Hraji si s lidským tělem a říkám tomu práce. K tomu jsem ukrutný puntičkář a tak pracuji s detaily. Ano, ano, to jsou ty titěrnosti v našem těle, duši, životě. Vás, kteří o nich nemáte ani ponětí, vedu k jejich poznání. Naopak vás, kteří je pitváte, se snažím upozornit na krásu života.“

Jsem autorkou 1. dílu trilogie Rozumné a vnímavé tělo. Jeho cílem je naučit Vás vnímat signály těla dříve, než propuknou v náhlý úraz či úpornou bolest. Mou snahou je spoléhat na úsudek, který se skládá jak z rozumu, tak z emocí. Ti jsou rovnocennými spolupracujícími partnery.
A pokud chcete s odhalováním zákoutí těla začít pozvolna, doporučuji k přečtení příručku zdarma 7 oblastí na těle, které Vám vykouzlí klid v duši. Zde se snažím shrnout základní oblasti na těle, kterým je dobré věnovat pozornost.

Všechny tyto knihy jsou výsledkem práce na projektu Prožij pohyb. Ten se zrodil před pár lety, aby pomáhal všem trenérům a lektorům pohybových aktivit naslouchat individualitám v lidském těle. Nyní je čas zpřístupnit tyto informace vám všem.
Můj příběh si můžete přečíst ZDE>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *