Kde všude se projeví ŠTĚSTÍ – NEŠTĚSTÍ?

Dnešní článek je vyústění mnoha silných okamžiků posledního týdne. Silné okamžiky to byly jak radostné, tak zocelující. Každopádně najednou věci vnímám úplně jinak. Respektive to, co jsem tušila, se teď zvýraznilo a stojím si za tím mnohem silněji.

Cílem všeho mého psaní je pozvat vás ke VNÍMÁNÍ. Píši pro vás eBooky o vnímání těla, emocí a taky toho, jak nám v tom životě je bez lidí i mezi nimi. A o čem tedy budu psát dnes?

Ráda bych spíš pohnula s něčím uvnitř vás, abychom se přestali všeho bát a pochopili, co vše stojí za slovy důvěra – věřit.

Velmi často se setkávám s definicí člověka jako bio-psycho-socio-spirituální bytostí. V praxi ale vidím práci bio či v lepším případě bio-psycho. Ta další slůvka jako by nás blokovala. Chodíme kolem nich jako kolem horké kaše. Občas ji pofoukáme, ale ne a ne se do ní pustit. A tak to chci zkusit změnit tímto článkem.

Ať už se stane cokoliv při jeho čtení,  prosím, nic si nevyčítejte.

Všichni se snažíme opravdu dělat maximum, co umíme. A tím vlastně mohu začít.

Co vlastně umíme?

Ve většině případů umíme to, co jsme se naučili. A to, co se učíme, je řekla bych z velké části nápodoba. A napodobujeme koho? Okolí. Prostředí, ve kterém žijeme. Od rodiny přes různá předškolní a školní zařízení až po volnočasové aktivity a přátele. Reakce v těchto prostředích jsou zkrátka to, co se do nás vlije. Jsme-li v jakémkoliv stresu, tyto reakce jsou ty první, které zvolíme.

Mám teď mnohem více času pozorovat lidské interakce. Co se děje na pískovišti. Nejen mezi dětmi, ale i mezi rodiči a dětmi či rodiči a rodiči. Samozřejmě, že mi to nedá, a jako správně profesně deformovaný fyzioterapeut sleduji i reakci pohybového aparátu na různé situace. A vede mne to k zamyšlení.

Projeví se na pohybovém aparátu dítěte, že není maminka šťastná? Má třeba partnerský vztah rodičů vliv na držení těla dítěte?

Nečekejte teď, že vám řeknu výsledek. Je to opravdu jen zamyšlení. Vede mne to pak k otázce, zda-li je efektivní práce pouze s pohybovým aparátem (i u dětí). Nebo je na těch miskách vah důležitější něco úplně jiného.

Tím se dostávám k prvnímu zážitku.

Po několika měsících jsem měla možnost strávit tři hodiny ve wellness centru se svým mužem. Ty tři hodiny přišly jako na zavolanou a já moc děkuji, že jsem měla možnost nakouknout do mužského světa a pochopit, že je opravdu těžké najednou vidět ženu, která pěčuje o jejich dítě a už na muže nemá tolik času. Zkrátka každý to nemusí čekat, že po narození dítěte je prvních pár měsíců na společné chvíle mnohem méně času. Stejně tak věřím, že pro muže je zajímavé zjištění, že i tyto věci se mění, že opravdu žena pozná, kdy už dítě není tolik závislé a je možné postupně hledat zase cestu k sobě…

Všude se píše, že matka chrání dítě a otec podporuje matku v péči o dítě alespoň první dva až tři roky. To je ale dlouhá doba.

Věřím, že je velmi náročné i po roce nezlomit hůl nad společným časem a stále hledat nějaká řešení.

Nevzdat se a nezabřednout do práce či absolutně propadnout do domácích prací, když cítíte, že to pro vás není úplně ono. Protože to malé přišlo na svět ne jako výsledek pracovních povinností či perfektně naklizené domácnosti. Je tady, protože se dvě osoby měly moc rády. A na to bychom neměli nikdy zapomenout!

Tak jestli jste někdo zrovna v mezifázi a uklízíte či pracujete jako diví, nevzdávejte se toho mít stále toho druhého rád. Dítě totiž doopravdy potřebuje, aby byla maminka a tatínek šťastní.

Děkuji Nevýchově, že jsem si to znovu připomněla, a děkuji všem, kteří nám umožnili ty tři společné hodiny!

Zmínila jsem Nevýchovu. Považuji ji za jeden z nejlepších online programů, které jsem za poslední měsíce viděla. Užitečné články k zamyšlení, pěkná videa.

Co se ovšem stalo. Občas jsem si nebyla jistá, zda v některých situacích zasahuji dobře. Většinou se zvládám do toho dětského světa ponořit, ale občas se stane, že ne. Vede mne to pak k zamyšlení, co mohu udělat jinak. Přemýšlela jsem, co asi mohlo selhat. Pak jsem zhlédla Rodičovský seriál.

Velmi si cením přístupu Nevýchovy, kterým nevyčítá.

První díl byl pro informace a zamyšlení, jak tu výchovu tedy vedu. Po druhém dílu jsem si ale uvědomila, kde jsem já jako dítě i v tomto věku. Bylo to pro mne velmi silné. Proč?

Uvědomila jsem si, z čeho plynou mé reakce nejen při výchově syna. A to bylo opravdu velmi užitečné. Pochopila jsem totiž své reakce a také to, že mám tendenci se k synovi chovat tak, jako bych vychovávala sama sebe. On ale nepotřebuje to, co já. A tak se mi podařilo naladit se na JEHO potřeby v těch kritických situacích.

Ještě nejsme u konce. Přišel třetí díl…

V tom jsem pochopila, že přestože si myslím, že jsem Mirek Dušín v ženském podání, tak občas mám tendenci říkat ty milosrdné lži. Navíc mnohdy říkám věci tak, jak si přeji, aby byly, ale ne tak, jak je opravdu hluboce cítím.

A tak děkuji moc mému malému učiteli, že si musím upřímně odpovědět na otázky, co se mi líbí a co ne a proč.

Co ale přinesla další událost?

Začala jsem si všímat, jak jednají lidé v profesích, kde se starají o druhé. Používají sílu, manipulaci, chaos či partnerský přístup? Při běžné preventivní prohlídce jsem byla jako v komatu. Měla jsem plné ruce práce, abych citlivě usměrnila všechny reakce s cílem ochránit syna. Po příchodu domů jsem si ale uvědomila, jak silně se v naší společnosti objevuje síla či manipulace. A to nejen ve zdravotnictví. Uvědomila jsem si, že se s tímto setkává mnoho mých klientů v práci v různých oborech.

Při práci s nemocnými, zraněnými nejen na těle, ale i duši, nebo s dětmi mi tento přístup přijde ale opravdu k zamyšlení.

Kde se u nás bere ta samozřejmost používat sílu a manipulaci? Proč není součástí vzdělávání předmět o způsobech komunikace a jejích důsledcích nejen ve výchově dětí. Uvědomění, že síla plodí strach stejně jako manipulace. A co to znamená mít partnerský přístup k pacientům, klientům, žákům, studentům a také vlastním dětem?

Vyústěním celého týdne byl příjemný seminář s kolegy.

Osvěžující diskuze o práci s dětmi a apelem na kreativitu trenérů. Podpora všestranného rozvoje dětí ideálně v nezávodním prostředí. Toto prostředí totiž velmi snadno znechutí pohyb dítěti nebo ho naopak dostane do velmi náročných situací příliš brzy. Následkem jsou pak četné úrazy v nízkém věku. Netlačit tedy děti do soutěžního prostředí, jen proto, že si jako rodiče plníme to, na co jsme nedosáhli. Odpovědět si upřímně na otázku: „Kdo chce tuto soutěž hrát? Já nebo mé dítě?“ A nezapomenout se ptát také na názor dětí. Bohužel si často myslíme, že víme lépe než naše dítě, který sport je pro něho vhodný.

Na závěr si neodpustím mou oblíbenou větu, kterou mi tento týden mnozí připomněli.

Dítě udělá vše proto, aby byla maminka a tatínek šťastný.

Bylo by ale smutné, aby dítě celý život dělalo vše jen proto, že se o své štěstí neumíme postarat sami. Je to fuška, ale věřím tomu, že stojí za to to zkusit a dítě nechat žít svůj život. Třeba nám tak otevře zase úplně jiný obzor.

Přeji vám vůli to alespoň zkusit a když ne, budu ráda, že jste se jen zamysleli.

Vaše Dáša

„Hraji si s lidským tělem a říkám tomu práce. K tomu jsem ukrutný puntičkář a tak pracuji s detaily. Ano, ano, to jsou ty titěrnosti v našem těle, duši, životě. Vás, kteří o nich nemáte ani ponětí, vedu k jejich poznání. Naopak vás, kteří je pitváte, se snažím upozornit na krásu života.“

Jsem autorkou 1. dílu trilogie Rozumné a vnímavé tělo. Jeho cílem je naučit Vás vnímat signály těla dříve, než propuknou v náhlý úraz či úpornou bolest. Mou snahou je spoléhat na úsudek, který se skládá jak z rozumu, tak z emocí. Ti jsou rovnocennými spolupracujícími partnery.
A pokud chcete s odhalováním zákoutí těla začít pozvolna, doporučuji k přečtení příručku zdarma 7 oblastí na těle, které Vám vykouzlí klid v duši. Zde se snažím shrnout základní oblasti na těle, kterým je dobré věnovat pozornost.

Všechny tyto knihy jsou výsledkem práce na projektu Prožij pohyb. Ten se zrodil před pár lety, aby pomáhal všem trenérům a lektorům pohybových aktivit naslouchat individualitám v lidském těle. Nyní je čas zpřístupnit tyto informace vám všem.
Můj příběh si můžete přečíst ZDE>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *