Hudbu jsem měla od malička ráda. Možná i proto jsem se dostala v rámci svých volnočasových aktivit na uměleckou školu, kde jsem se učila zpívat, hrát na různé flétny a taky znát stupnice. To vše mne ale paradoxně odradilo. Nebýt mého hudebně laděného spontánního okolí, asi bych zanevřela. Proč?

Samá pravidla, musíš cvičit takto a držet to přesně tímto způsobem a teď se nadechni a … ufff. Jenže…

Jako malá jsem netušila, že ta pravidla jsou fajn, ale musí mne je někdo naučit používat.

Ano, mne, individualitu, která nevydrží moc dlouho stát (které dítě vydrží?), potřebuje zábavu a legraci! Je škoda, že pak děti na hudbu tak trochu zanevřou.

Ale mnohé se nenechají odradit a hledají jinou cestu. Mám to štěstí, že díky hudbě a touze zpívat jsem potakala úžasně vnímavou kamarádku – lektorku zpěvu, která mne konečně ukazuje, co ta pravidla mohou otevřít. Možná to vše čekalo, až získám větší respekt k životu a lidem okolo sebe a budu moci propojit znalosti z fyzioterapie s vnímáním a nechat rozeznít mé 3. oko. Zkrátka další dílek s názvem KLASICKÝ ZPĚV zapadl do skládanky.

Music puzzle concept

 

V tomto článku se tedy podíváme na kloub zpěvu po technické stránce. Zkusím vám předat, v čem je zpěv pro mne jako fyzioterapeuta jednodušší, ale v čem mám velkou mezeru. A kdo už teď odvrací zrak, že zpěv se ho netýká, tak vás třeba ještě přesvědčím tím, že totéž lze aplikovat pro mluvení či rozhovory. Zkrátka profese, kde namáháte hlasivky, neboť vás nikdo nenaučil, jak s hlasem šetrně zacházet – třeba učitelé, obchodní zástupci a mnozí další.

Kdepak je ta opora?

Opora je důležitá pro každého z nás. Záleží na tom, co zrovna děláme. Dle toho se naše opěrné místo dynamicky mění. Snad až tak nepřeháním, když řeknu, že se mění každou milisekundu. A může za to náš nervový systém, který nasává informace z okolí, vyhodnocuje je a pak na ně reaguje změnami v těle. Úžasné, že? Ale klasicky jsem trochu odbočila.

Ve zpěvu se hodně řeší opora bránice. Aby se mohla ideálně zapojit, chce to zaktivovat celé tělo. A tak, jak to popisuji v eBooku Prožij pohyb, začínám uvědoměním plosek, volnosti, ale stability kolen, pánve nastavené tak, že celým trupem může proudit vzduch.

Já vím, vzduch je v plicích, ale aby vše mohlo fungovat, je třeba všechna zákoutí trupu otevřít.

Páteř pak reaguje větší volností a napřímí se. Stejně tak lopatky získají možnost se krásně roztáhnout do šířky, jako byste roztahovali křídla, a najednou vám i hlava může vzlétnout do oblak.

Na obrázku 1A znázorňuji zpěváka, kterého snad běžně nepotkáme. Naopak obrázek 2A se vám snaží přiblížit, jak lze s tělem vykomunikovat, aby pracovalo jako jeden celek. Samozřejmě i zde oko „hnidopicha“ najde spoustu nuancí, na nichž lze pracovat.

A co dál?

Dále se začíná rozvíjet síla bránice. Hledá si oporu. Nejprve je kladen důraz na tlak směrem ven v oblasti spodního břicha. Připodobnila bych to práci nitrobřišního tlaku, kdy se snažíte břišní svaly nezkracovat, ale opírat se ven (Obr. 1 B, C). Označila jsem tuto práci černou šipkou.

Pokud se toto stane bez jakékoliv jiné aktivity, často dochází k tomu, že se tělo pod tíhou velkého tlaku ven začne bořit (Obr. 1B). Obzvlášť v případě, kdy už v tom našem těle máme nějaké neduhy ve formě jednostranného zatížení atd. A kdo tyto neduhy dnes nemá!

V tuto chvíli bývá často zpěvák upozorněn, že má velkou aktivitu svalů krku (červeně zakroužkované). To znamená, že svaly hrtanu nejsou relaxované (je to poznat i na hlase, neboť nevychází přirozeně ven, ale je vytlačován). Na to pak nasedají přetížené hlasivky – častý problém učitelů a učitelek.

Vysoká aktivita krku jde ruku v ruce s posunem ramen vpřed (Obr. 1B). Na pokyn ramena vzad se většinou stane to, co je na obrázku 1C bílá šipka. Ale ani toto nemusí být řešení.

Je-li totiž ve všem příliš mnoho úsilí, tak se rozdělí tlak do břicha vpřed a tlak ramen vzad a zpěvák se „rozpůlí“.

Vzniká vysoké napětí v oblasti zadní části dolních žeber (obr. 1C, označeno červenou šipkou)

Hmm, ale co s tím?

Při práci v ambulanci se s tímto „rozpůlením“ setkávám běžně. Není to problém jen zpěváků, ale nejspíš úděl moderní doby. Ve fyzioterapii je popisován jako syndrom rozevřených nůžek například.

V praxi se mi osvědčilo při dechových cvičeních, kde si rozcvičuji bránici, věnovat pozornost právě této oblasti. Úplně nejlepší pocit mám, pokud mi někdo v těchto místech dolních žeber dá zezadu kontakt teplých dlaní a já se při vyrážení souhlásek „ř“, „p“, „t“, „k“, „š“, „č“ mohu do těchto míst vesele pokoušet opřít .

Je potřeba jim dát ale šanci.

Takže se vracíme k mému oblíbenému tvrzení, že méně je někdy více.

Velkou pomůckou pro některé může být pohyb u zpěvu, neboť stoj ve vás kumuluje strnulost. Stejně tak příliš mnoho pokynů vede k zahlcení mozku a přemýšlení, kam všude se mám opřít. Mně pomáhá i možnost pracovat s horními končetinami (obr. 2A), kdy se mi podaří lépe nastavit pocit roztažených křídel v lopatkách. Všimněte si, jak se na obrázku 2A změnilo napětí šíje oproti obrázku 1 B, C či 2B (červené kroužky).

Zepředu je pak patrná změna v oblasti břicha. Na obrázku 3B je znázornění nitrobřišního tlaku, který je konán s převahou přímého břišního svalu. Po jeho stranách jsou černě zakroužkována místa, která mají tendenci se vtahovat. Naopak obrázek 3A ukazuje snahu o vyplnění všech propadlých míst. V tomto případě k tomuto vyplnění došlo v reakci na dotek v oblasti zmiňovaných dolních žeber zezadu (obr. 1C, červená šipka).

Berte to, prosím, jen jako ukázku. Každý má tato vtažená místa jinde. A právě tato vtažení nám signalizují vyšší napětí vnitřních svalů. Práce s dechem a hlasem mi ukázala, jak lze otestovat souhru svalů trupu, šíje, hrtanu, čelistí a mnohé další. A na to, že je hlas naší každodenní součástí, tak se teda máme co učit a opět nacházet.

Možná jsme někdy nedostali prostor říci, co jsme potřebovali, a tak jsme se naučili mluvit více do sebe, než ven.

Zjišťuji, že jsem se vůbec nedostala k tomu, odkud vychází tón, že neumím mluvit nebo že hlas a zpěv prozradí vaši náladu a charakterové vlastnosti. Takže to vidím ještě na další článek, abych vás nezahltila.

Do té doby si třeba doma trochu zaexperimentujete a nebo prostě vypálíte nějakou tu hitovku ve sprše…

Vaše Dáša

 

 

Komentáře

Podobné články

„Hraji si s lidským tělem a říkám tomu práce. K tomu jsem ukrutný puntičkář a tak pracuji s detaily. Ano, ano, to jsou ty titěrnosti v našem těle, duši, životě. Vás, kteří o nich nemáte ani ponětí, vedu k jejich poznání. Naopak vás, kteří je pitváte, se snažím upozornit na krásu života.“ Jsem autorkou 1. dílu trilogie Rozumné a vnímavé tělo. Jeho cílem je naučit Vás vnímat signály těla dříve, než propuknou v náhlý úraz či úpornou bolest. Mou snahou je spoléhat na úsudek, který se skládá jak z rozumu, tak z emocí. Ti jsou rovnocennými spolupracujícími partnery. A pokud chcete s odhalováním zákoutí těla začít pozvolna, doporučuji k přečtení příručku zdarma 7 oblastí na těle, které Vám vykouzlí klid v duši. Zde se snažím shrnout základní oblasti na těle, kterým je dobré věnovat pozornost. Všechny tyto knihy jsou výsledkem práce na projektu Prožij pohyb. Ten se zrodil před pár lety, aby pomáhal všem trenérům a lektorům pohybových aktivit naslouchat individualitám v lidském těle. Nyní je čas zpřístupnit tyto informace vám všem. Můj příběh si můžete přečíst ZDE>>

Stáhnout e-book zdarma

Děkuji! E-book už míří do vaší schránky!