Tento článek vznikl ve spolupráci s Míšou Podzimkovou. Míša je součástí projektu Prevence do Tance, jehož cílem je ukázat tanečníkům další pohled, jak pracovat se svým tělem. V následujícím textu bychom tento pohled chtěly nakousnout v rámci klasického tance.

Klasický tanec je svou náročností srovnatelný s vrcholovým sportem.Tanečníci však často nemají stejně kvalitní péči jako profesionální sportovci.

Hlavním cílem tohoto projektu je to změnit.

Naší vizí je sepsání zajímavého interaktivního materiálu. Popíšeme taneční techniku očima fyzioterapeuta, rozebereme nejčastější chyby a to vše doplníme bohatou fotodokumentací. Nedílnou součástí je absolvování praktických workshopů, které posunou taneční techniku ještě dále.

Respektive poskytnou vnímání těla a pohybu jiný úhel pohledu.

Hlavním tématem je správné držení těla v tanci. Najít rovnováhu mezi estetickou a zdravotní stránkou tance není vůbec snadné. My se o to však pokusíme. Pro ukázku v tomto článku rozebereme první pozici klasického tance. Ukážeme si nejčastější chyby a jak se jim vyvarovat.

Při vysokých nárocích kladených na tanečníky je péče fyzioterapeuta nutná při potížích v pohybovém aparátu, ale také jako prevence. Můžeme tak snížit výskyt zranění u tanečníků. Častým problémem v tanečním prostředí bývá nedostatečné povědomí o regeneraci a možnostech preventivní péče. Přitom jsou tyto informace zásadní pro taneční pedagogy i samotné tanečníky.

Uvědomme si, že prostřednictvím prevence jsme schopni prodloužit taneční kariéru a zabránit poškození nejdůležitějšího nástroje tanečníka – vlastního těla.

V taneční technice zpravidla přetrvává striktní dodržování pravidel jednotlivých baletních škol na úkor kvality pohybu. Rovnováha mezi zdravotními a estetickými aspekty by měla být volena vždy individuálně. Proto vedle studia naší knihy vřele doporučujeme účast na praktických workshopech, pořádaných pod záštitou Prožij pohyb.

Rozbor první pozice

Pro potřeby tohoto článku popíšeme nejčastější oblasti, které jsou pro první pozici klíčové. Ve skutečnost ale na pohyb jakékoliv části těla reagují všechny ostatní části. První pozice je základním kamenem klasického tance. Pojďme si tedy ukázat hlavní úskalí. Na obrázku 1 vidíme snahu o vytočení kyčlí nad možnosti tanečníka.

Obr. 1 První pozice pohled zboku

Nadměrné vytočení kyčlí → vysazená pánev + prohnutí v bedrech

Tato poloha není ideální pro funkci svalů zajišťujících stabilitu páteře. Při dlouhodobém využívání je tedy značně nebezpečná a ani z pohledu estetického není v baletu žádaná. Tanečníci jako snahu o její minimalizaci často cíleně stahují hýždě ve snaze “podsadit” pánev.

Pokud je tento náhradní pohyb dlouhodobý, může vyústit až ve strnulé držení těla v obtížnějších pozicích. Tento problém bývá patrný například v pozici grand plié. Projevuje se mnohonásobně větším ohnutím v kolenou než v kyčlích. Docílíme-li správného postavení kyčelních kloubů a pánve, všechny nesprávné “švindlovací” mechanismy by měly vymizet.

Vytočení kyčlí dle možností tanečníka → páteř napřímena + pánev v neutrále 

Míra vytočení kyčlí je vrozená. Nejsnadnější varianta v taneční technice je v druhé baletní pozici. V této pozici je snadnější zachovat pánev v neutrálním postavení, tedy nevysazenou. Pokud nemá tanečník vrozené dispozice pro extrémní vytočení kyčlí, není na místě ho násilím zvyšovat. V opačném případě to bude vždy na úkor kvality pohybu. Vytočení by mělo začínat v kyčlích a přes kolena a kotníky postupovat až k chodidlům.

Vytočení kyčlí dle možností tanečníka → nižší riziko poškození kolen

Náhradní pohyby při nadměrném vytáčení kyčlí se mohou projevovat také v oblasti kolen. Tanečníci s nedostatečně vytočenými kyčlemi využívají k zaujetí vytočených pozic manévr popsaný v zahraniční literatuře jako “screwing the knees”. Chodidla nastaví do vytočené pozice s pokrčenými koleny a až poté je napnou.

Nedostatečné vytočení v kyčlích se tedy řetězí až do oblasti kolene a dochází k tzv. tibiální torzi. Tímto způsobem může dojít až k poškození kolene či okolních vazů. Opět se tedy potvrzuje, že není na místě zvětšovat vytočení kyčlí násilím.

Nadměrné vytočení kyčlí → nesprávná opora chodidla

I oblast nohy a kotníku reaguje na přílišné vytočení, které se v první pozici projevuje nerovnoměrným zatížení chodidla. Noha se tak opírá zejména o palcovou hranu. Toto vtočení nártů není v tanci žádané ani z estetického hlediska. Tento mechanismus je viditelný na obrázcích 2 a 3.

Obr. 2 Nesprávné zatížení chodidla na relevé v první pozici

Obr. 3 První pozice – pohled zepředu a zezadu

V baletu, stejně jako v gymnastice, nelze zabránit velkému rozsahu pohybu a flexibilitě tanečníků. Ze zdravotního hlediska to není optimální ovšem tanec bez extrémní pružnosti by přestal být tancem ve stejném slova smyslu. I v tomto případě jde o kompromis mezi požadavky kladenými na tanečníky ze strany tanečních pedagogů a pohledem fyzioterapeuta.

Snahou je dosáhnout pozice co nejbližší zdravotním požadavkům při zachování charakteru pohybu.

Protahování je denním chlebem tanečníků. Je ale nutné provádět ho bezpečně se znalostí vlastních hranic. Protahované svaly by měly být relaxované a měla by zde platit obdobná pravidla jako u tanečních technik (napřímená páteř, nevysazená pánev, nezvednutý bok atd.). Pokud není tanečník schopen dosáhnout obou podmínek zároveň, měl by se snažit se alespoň přiblížit tomuto nastavení.

V počátku kariéry tanečníků by se měl klást zvýšený důraz na výběr talentovaných dětí. Výběr by měl být zaměřen na vrozené dispozice. Především dostatečné vytočení kyčlí, pružná páteř s možností 3D pohybu mezi všemi obratli a celková pružnost.

V tomto článku jsme se zaměřili na popis čistě jen kosterně svalového systému. Významnou roli v posuzování dispozic pro tanec má také řídící systém, tedy mozek, mícha a nervy. O tom ale zas až někdy jindy.

Závěr

Jednotlivé školy klasického tance kladou velký důraz na přesné dodržování pravidel taneční techniky. Ze zdravotního hlediska by rozsah pohybu měl být volen individuálně. Hlavním kritériem by měl být pocit tanečníka, při zachování charakteru pohybu či pozice.

Klasický tanec se v některých bodech s fyzioterapií shoduje. Například tvrzení, že vytočení dolních končetin vychází od kyčlí, postupně až k chodidlům. Také tříbodová opora chodidla je popisována v rámci fyzioterapie i baletu.

Snaha o zvýšení povědomí tanečníků o správném nastavení jednotlivých částí těla v taneční technice může mít dvojitý efekt. Ze zdravotního hlediska se jedná o ekonomicky výhodný pohyb, který je přirozený a může prodloužit výkon i kariéru tanečníka. Z estetického hlediska, v důsledku snížení svalového napětí, je pohyb plynulý a ladný.

Praktický prožitek a uvědomění si pohybu je důležitější, než teoretický popis správné techniky.

Míša a Dáša

 

Komentáře

Podobné články

„Hraji si s lidským tělem a říkám tomu práce. K tomu jsem ukrutný puntičkář a tak pracuji s detaily. Ano, ano, to jsou ty titěrnosti v našem těle, duši, životě. Vás, kteří o nich nemáte ani ponětí, vedu k jejich poznání. Naopak vás, kteří je pitváte, se snažím upozornit na krásu života.“ Jsem autorkou 1. dílu trilogie Rozumné a vnímavé tělo. Jeho cílem je naučit Vás vnímat signály těla dříve, než propuknou v náhlý úraz či úpornou bolest. Mou snahou je spoléhat na úsudek, který se skládá jak z rozumu, tak z emocí. Ti jsou rovnocennými spolupracujícími partnery. A pokud chcete s odhalováním zákoutí těla začít pozvolna, doporučuji k přečtení příručku zdarma 7 oblastí na těle, které Vám vykouzlí klid v duši. Zde se snažím shrnout základní oblasti na těle, kterým je dobré věnovat pozornost. Všechny tyto knihy jsou výsledkem práce na projektu Prožij pohyb. Ten se zrodil před pár lety, aby pomáhal všem trenérům a lektorům pohybových aktivit naslouchat individualitám v lidském těle. Nyní je čas zpřístupnit tyto informace vám všem. Můj příběh si můžete přečíst ZDE>>

Stáhnout e-book zdarma

Děkuji! E-book už míří do vaší schránky!