Člověk

Mám to štěstí, že jsem vždy mohla dělat to, co mne baví a co mám ráda. Intuitivně jsem si vybírala cestu a nikdo mne z ní nezrazoval. Prostě si po ní šťastně kráčím až doposud a doufám, že to tak půjde dál. A kdo jsem tedy teď?

Člověk, který se k sobě snaží být maximálně upřímný.

Proč? Protože jsem pochopila, že jedině tak mohu:

$
rozumět signálům svého fyzického těla;
$
pochopit důležité informace, které mi vysílají mé emoce dříve, než propuknou v bouři;
$
vyslyšet signály mých vizí a nebát se je uskutečnit;
$
zužitkovat neuvěřitelné množství informací, které se na mne v této moderní době valí
Nikdy to ale nebylo zadarmo.

Myslím, že nic smysluplného člověku do klína jen tak

nespadne.

Odmalička jsem byla vedena k tomu, že si lze pomoci i jinak než léky. Proto nejspíš byla Fyzioterapie místo Všeobecného lékařství jasnou volbou. A právě studium Fyzioterapie nastartovalo tu intenzivní práci s lidmi. Na praxích v nemocnici jsem pochopila, že necítím smysluplnost své práce:

$
ve 30 minutách přidělených na pacienta;
$
při vědomí, že jen já mohu problém odstranit, že to není vzájemná spolupráce;
$
když jsem v tak zběsilém provozu nevěnovala plnou pozornost pacientům, odcházela domů absolutně vyšťavená a přemýšlela, zda-li jsem těm lidem vůbec pomohla.

    To bych to ale nebyla já, kdybych to vzdala. Po prvním ročníku v roce 2006 jsem zakotvila v Rekondičním studiu na Skleněné louce v mém „kutloušku“. Udělala jsem si instruktorský kurz Body & Mind a začala vést skupinové lekce. Začala jsem jezdit na různé kurzy. Zpočátku masérské a pohybové, později odborné i se zahraničními lektory.

Naučila jsem se pracovat se svým tělem tak, aby VYPADALO

funkčně, zdravě a bylo perfektní …

… ALE …

…objevily se opakované úrazy, zhroutila se imunita, která mne nikdy nezradila, a začala jsem chodit vyšťavená i z toho „kutloušku“. Jak je to možné? Co se děje? Vždyť se sebou umím pracovat! Možná jsem uměla pracovat se svým tělem, ale zapomněla jsem vnímat i něco

Neznala jsem své hranice.

Nikdo mne je nikdy nenaučil vnímat. V tomto se stali mými nejlepšími učiteli klienti samotní. Naučili mne:

$
otevřeně naslouchat, aniž bych jim vnucovala mé postoje a názory;
$
hledat aktivní způsoby terapie, aby mohli převzít zodpovědnost za své zdraví do vlastních rukou;
$
jak si stanovit bezpečné hranice a nepřebírat zodpovědnost za jejich život, což neprospěje ani jim, ani mne.

    Nedávno tyto hranice prošly velkým testem. Narodil se můj velký učitel a parťák, který mi dnes a denně otevírá oči. Díky němu jsem měla možnost poznat trhliny v mých hranicích. Pochopila jsem, že život je hravá a dynamická záležitost. Můžeme se honit za tím, že vyzrajeme na všechny jeho nástrahy. Nebo můžeme sklouznout do stereotypu.

Mně ale přijde zábavnější přijímat co přijde, nepředpřemýšlet sci-fi scenáře, učit se něco nového, chybovat, získávat zkušenosti a prostě zrát.

   Neztratit u toho úsměv na rtu a radost v srdci. A tím se teď momentálně bavím. Ne vždy je mi do smíchu, ale jak říká Barney Stinson: Výzva přijata…

Stáhnout e-book zdarma

Děkuji! E-book už míří do vaší schránky!