O mně

Mgr. Dagmar Moc Králová, Ph.D.

Specialistka na zdravotní pohybovou prevenci

„Hraji si s lidským tělem a říkám tomu práce. K tomu jsem ukrutný puntičkář a ráda pracuji s detaily.“

Od roku 2006 jsem pracovala v rekondičním studiu, kde jsem mohla rozvíjet svůj dotek prostřednictvím různých technik, které mne na cestě potkávají. V roce 2010 jsem vystudovala obor Fyzioterapie na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Již v té době se ve mně mísily pocity z toho, co v průběhu terapie cítím, a z toho, co se ve škole učím. Začala jsem hledat možnosti, jak tyto vjemy spojit.

Poté jsem se rozhodla tyto zkušenosti a náměty předávat dalším terapeutům. Stála jsem u zrodu bakalářského studia oboru Fyzioterapie na Fakultě sportovních studií v Brně, kde jsem se snažila podporovat kritické a samostatné myšlení studentů. Výuku vědomého doteku u klasických masáží, fyzikální terapie a sportovní fyzioterapie jsem stavěla na myšlence pohyb jako prevence. K tomu jsem se začala cíleněji věnovat vědecké činnosti v oboru Kinantropologie zaměřené na hodnocení kvality pohybového projevu.

R. 2012 jsem založila projekt PROžij POHYB. Jeho prostřednictvím provádím člověka ve vnímání těla a jeho pohodlí při různých pohybových činnostech. Kombinuji zde znalosti prvků fyziologie dle Bazálních posturálních programů s fasciálními řetězci dle Anatomy Trains a různé přístupy právě ke vnímání těla. Z nich mne vedle Feldenkrais metody nejvíce vtáhnul koncept Trager®.

Po narození syna r. 2016 tento projekt získal novou tvář díky spolupráci s českými i zahraničními odborníky kombinujícími přístupy klasické medicíny, bodypsychoterapie a tradiční čínské medicíny.

Celou mou práci pojí hluboký respekt k tomu, co vše nám (nejen) naše tělo říká a že lidský organismus se dynamicky vyvíjí v čase a prostoru, kde právě teď žijeme.

Kromě toho se věnuji sportovní fyzioterapii. V součinnosti se sportovními kluby a volnočasovými organizacemi zařazuji do pohybových činností a tréninků poznání svých hranic a pohodlí. Aby pohyb již od dětství sloužil jako lék hravou formou.

Můj přístup je založen na otázkách:

• Jak důležitá je v našem životě hra, a to nejen v dětství?
• Jak naše tělo ovlivňuje nedostatečný pocit sounáležitosti a malá důvěra v sebe sama/samého?
• Jak nás v pohybu limitují nepochopené či potlačené emoce?